Kniha: 50 odstínů šedi (Fifty Shades of Grey)

Přiznám se, že k sepsání recenze mne přimělo několik aspektů: 1.) nemoc, ve které jsem knihu přečetla, ačkoliv jsem to původně v plánu neměla 2.) zvýšení čtenosti bloku (to se vždy hodí) 3.) Protože autorka knihy E.L.James je britka, mohu dát link na mou recenzi mým fanouškům v britské skupince na FB (jupíí) a jako poslední  důvod – trapně jsem se k sepsání recenze zavázala na sociální síti.  Taky pravda mne k recenzi popohnalo tolik reakcí – povětšinou čtených na sociální síti – že prostě cítím naléhavou potřebu sdělit světu svoje myšlenky.

Prvně bych se ráda podívala na děj knihy, pak bych rozebrala hlavní  postavy knihy a naposled můj postoj k literatuře podobného zaměření.

Děj (Ach můj bože!)

Děj je prostý jak bulharská striptérka a snadno ho shrnu do několika vět: Hlavní hrdinka (Ana, 22 (?) let) potká milionáře Christiana (Grey, o trochu víc let ale pod 30), Ana končí vysokou školu, na večírku se pozvrací, ale Christian ji stalkuje, takže jí od zvracení zachrání a vezme k sobě dom.  Ana poté slaví ukončení vysoké školy a chce se stěhovat do jiného města, Christian ji unese k sobě domů, kde Ana získává své první cenné sexuální zkušenosti (a bohužel pro čtenáře probudí svou Vnitřní bohyni, viz níže).

Christian se přiznává že má rád BDSM a dává Aně smlouvu k podpisu o tom, že Ana bude jeho subík a on její Pán. Ana ji nepodepisuje (ale mele kolem toho celou dobu ) a tak dostane auto a notebook (myslím že mac), na konci knihy se Ana konečně trochu vzpamatuje a se stalkerem lomeno násilníkem Christianem se rozchází.

Celkový počet sexuálních kontaktů: napočítala jsem 8 – ale jen díky tomu, že jsem je přeskakovala protože líčení těchto scén bylo tak zoufale stejné, že i ta výše zmiňovaná bulharská striptérka má toho v rukávu víc.

Hlavní postava: Ana (Panejo!)

Něco tak blbého a naivního aby člověk fakt hledal. Hlavní hrdinka má skutečně mnoho vlastností, ani jednu bych ale coby kladnou neuváděla.  Za prvé je neuvěřitelně neinteligentní, v kontextu toho, že právě dostudovala vysokou školu se člověk musí ptát, zdali to nebyla škola soukromá a i tak by měla okamžitě vrátit diplom. Je pravda, že obecný životní rozhled se přímo ve škole asi člověk neučí, to ale nemění na faktu že ONA neví o ničem NIC. Když má jít na setkání s Greyem, který je mimochodem dle knihy slavný a všemi známý milionář – Ana neví kdo to je  (noviny asi nebudou její ranním rituálem) že nepozná když jí ON pustí vážnou hudbu – “Co to hraje za krásné tony?” Ptá se vážně…což  je taky dost napováženou, zvlášť v kontextu s jejím vzděláním. Že si musí guglit co je “BDSM” tak to jako co – vítej na internetu?

Tou další vlastností je bezesporu naivita hlavní hrdinky o které můžeme slýchat ve filmech pro pamětníky z roku 1930. Čím ale hlavní hrdinka irituje především je její zcela mínusové sebevědomí, že má člověk pocit, že musela leta trpět někde zavřená ve sklepě a brutálně mučená, jinak to není možný. Samozřejmě že ve skutečnosti je krásná (dle okolí) ale ona místo aby si toho užívala nechá se o tom jen přesvědčovat a dál si jede tu svou depresi, která pravděpodobně jednoho dne vyústí v hospitalizaci na psychiatrické klinice.

Anina vnitřní bohyně (A do háje!)

Kromě Any, která by si zasloužila facku asi na každé stránce je tu ovšem ještě přídavek, který autorka nazýva Vnitřní bohyní. Je to jakési imaginární duchovní stvoření sídlící v Aně – které se ozývá jen když se kolem Any mihne Grey – šustíc při tom (imaginárnámi) střapci (!! – asi takové, co mají mažoretky?) a dělajíc přemety, skoky, salta z přemětů a další gymnastické cviky za které by se nemuseli stydět kaskadéři v Cirkusu Praga. Vnitřní bohyně navíc asi Aně radí ty nemožné výkřiky jako (Pane jo, Ach ty můj bože, A do háje..a další duchaplnosti) které si Ana myslí prakticky kdykoliv kdy se děje něco šokujícího (tohle vyvolá například zmínka o orálním sexu). Ve zkratce: Vnitřní bohyně je ta nejhorší postava, kterou jsem v životě kdy četla.

Christian Grey (docházej mi výkřiky!)

Recenzí na tuhle knihu je na netu poměrně dost a našla jsem samozřejmě od těch příčetnějších čtenářek i ty, které podobně jako já uvažují o prostotě knihy. Nad čím se ale nikdo nepozastavil je postava stalkera Greye. Na jeho zálibě v BDSM asi není nic zas tak špatného vzhledem k tomu, že je to jeho privátní věc (akorát s tím otravuje v knize, pravda) horší je jeho celkové chování, které můžeme přinejlepším nazývat stalkingem já se ale nebojím ho označit za potencionálního násilníka (ne vzhledem k jeho zálíbě!)

Jeho dominantní povaha se totiž neprojevuje jen v jeho červené mučírně, on je postižený i mimo ni. Pokud vás totiž někdo (kdokoliv!) bez vašeho vědomí sleduje nebo nechává sledovat, nedovolí vám jen se podívat někam jinam, pokouší se vás omezovat na svobobě, přijede  za vámi ačkoliv si výslovně přejete být sama…tak to je prostě přesně ten typ muže, na kterém není nic k obdivu.

Když umřela česká spisovatelka Monyová, kterou zavraždil její bývalý manžel přečetla jsem si od ní několik knih. V jedné (už nevím název:( popisuje seznámení s jejím mužem a spirálu (násilí vs usmiřování dárky, omluvou přesně jak v knize 50 O.Š), do které se dostala a nemohla z ní pryč. Jak to dopadlo víme a já si troufám říct, že knižní Christian je přesně tenhle typ idiota. Tedy přesně ten, kterému by se každý kdo má trochu rozumu měl vyhýbat, bohužel autorka našemu násilníkovi dala bohatství a krásu a tak zblbnul nejen Anu ale i čtenářky …ergo jestli si pak někdo z knížky odnese skutečně ten pocit, že mít majetnického muže je to správný, tak pánbůh s ním (s ní abych byla přesná).

Mohla bych uvést i konkrétní příklad z mého okolí, jak to skončilo s takovým Christinaem, ale nechci tady nikoho kompromitovat.

Teď abych ještě napsala o té další vhodné literatuře : nejsem odpůrce erotické literatury, mám o 8 let staršího bratra, díky čemuž jsem toho přečetla mraky, ale popravdě nic z toho nebylo tak slaboduchýho, i jedno vydání Nei Reportu dalo člověku víc radosti:)  Z těch klasik co třeba Dekameron? Nebo si vybrat něco na Kosmasu?

V jiných recenzích jsem jako další podobnou literaturu našla Sadeho Julietu, představila jsem si čtenářky šedi vs fakt brutální Julietu a to by asi nešlo. Já se o Julietu jednou pokoušela, že na druhé  stránce umřela ženská..nu což.. jela jsem dál přes další pochybné sexuální mrtvoly, ale na straně cca 50 kdy se začal vařit olej který měl sloužit zřejmě coby předehra jsem to vzdala. Tohle milé čtenářky je totiž sadismus, to je to  o čem hlavní hrdina knihy marně sní.

Líbí se vám to i teď? Nebo se vám kniha líbí i přesto co jsem napsala? V komentářích se můžete vyjádřit:-)

 



3 Responses to “Kniha: 50 odstínů šedi (Fifty Shades of Grey)”

  1. Martina says:

    Celkem vtipná recenze, leč ve světle chybně uvedeného názvu v originále ztrácí jaksi na vážnosti.. Když autorka recenze jaksi neopíše název knihy správně… Fifty SHADES (odstínů..) od Grey a nikoliv Shadows (stínů)…

  2. jnsfbi says:

    Martina: Díky za upozornění,opravila jsem si:) o vážnost se tu nepokouším ani nechci!

  3. Martina says:

    :-)) tak to je potom v pořádku :-)

Zanechat komentář