Ženy ve válce

Poslední dobou jsem viděla víc seriálů anebo i filmů, které se týkaly války. Protože jich bylo hodně a nechce se mi psát pro každý seriál a film hodnocení, rozhodla jsem se, že vše spojím do jednoho článku – do článku který se týká vcelku specifického tématu – ženy  ve válce. A protože sleduji především britskou tvorbu, velká část popisovaných děl bude právě z Británie. Nebudu popisovat co se v jakém snímku děje, spíše to budou mé pocity a postřehy.

Pro toto téma mám vcelku slabost, zvlášť když se jedná o špionážní film. Asi prvním, co jsem kdy na podobné téma viděla a opravdu se mi to líbilo byla Černá kniha s holandskou herečkou Carice van Houten v hlavní roli. Carice předtím hrála už ve Valkýře, všímám si často toho trendu kdy se nějaký herec uchytí ve válečném snímku a pak putuje do podobných.

Černá kniha Paula Verhoevena se zpočátku netěšila na csfd příliš dobrému hodnocení. Pravda spíš než o válku tu jde o slepence akčních scén, které by ve válce jen těžko šly uskutečnit, film je ale i přes svou delší stopáž velmi koukatený, nepostrádá mnoho dějových zvratů a Carice je výborná!

Černou knihu mi trochu připomněl dvoudílný britský televizní seriál Restless vysílaný kolem vánoc 2012. Opět tu máme krásnou mladou odhodlanou ženu v roli špionky a opět tu máme dramatické situace, neúspěchy,  pronásledování zkrátka máme tu perfektní materiál snad i pro film. Trochu tady možná skřípe rozdělení do dvou dob (rok 1972 který je jakoby současnost a rok 1939 kam se dostává divák pomocí vyprávění hlavní hrdinky) A právě ta část v roce 1972 trochu pokulhává, zápletka je moc jednoduchá a vlastně k neuvěření. Ve válečné retrospektivě je ale vše jak má být a hlavně v prvním díle je atmosféra naprosto skvělá.

Další válečnou sérií, které mne tento rok zaujala je tentokrát německé zpracování 2 světové války –  Unsere Mütter, Unsere Väter. Hlavní hrdinové jsou tu hned čtyři a z toho dvě jsou ženy, proto si myslím, že mohu tento seriál nechat v tomto článku:) UMUV vyvolalo v Německu trochu vlny tím, že poprvé jsou vraždy prováděné Němci na civilistech vidět ve velmi krvavých detailech. Přesto nejedná se tady jen o válce, jedna z dívek pracuje coby sestřička ve nemocnici a druhá se dá na dráhu umělkyně využívajíc tak vlivu svého nacistického milence. UMUV se němcům velmi povedl, v kdybych měla seriál popsat v jedné větě asi bych použila “O tom, jak válka mění charaktery lidí” protože přesně to je tam asi nejsilnější (z původního pacifisty se stane nelítostný vrah a z vyznamenaného dezertér).

Jedna z dívek z UMUV Katharina Schuttler se objevila i v jiném válečném seriálu, tentokrát britském. Jedná se o seriál The Promise Německá herečka tu nehraje Němku ale židovku a celý seriál se točí kolem poválečného Izraele  z pohledu vzpomínek britského vojáka Lena. Seriál je opět, stejně jako v Restless rozdělen na dva časové úseky. V tom druhém současném sledujeme vnučku Lena Erin, která do míst, kde její dědeček před lety sloužil přijíždí se svou kamarádkou na prázdniny. Tady opět platí že linka ze současnosti je poněkud logicky i dějově slabší než ta z války, Erin se chová navíc občas naprosto nelogicky a řeknu to rovnou hloupě. U seriálu je zajímavé to, že autor sesbíral skutečné vzpomínky britských vojáků a na základě nich sestrojil scénář. Setkáváme se tu například se scénou, kdy byl proveden terotistický útok na hotel s názvem King David Hotel dokonce jsem si všimla že je v seriálu použitá stejná fotka, co je na wiki:) Celá atmosféra ale vyznívá hodně antisemitsky a seriál se sice dotočil, ale následně vyvolal bouřlivé reakce. I přes množtsví stížností od diváků nebylo shledáno na seriálu že by porušil kodex chování (více zde).

V duchu tématu “žena – špionka” je i snímek Dluh, kde v hlavní roli najdeme britskou herečku Hellen Mirren. Tady se pátrá v současnosti po nacistickém zločinci, kterého měla Rachel (H.M) a její dva komplici – špioni zastřelit po válce. V době kdy sledujeme Rachel tedy o několik desetiletí později se ale ukazuje, že onen zločinec je možná stále naživu…Snímek nás opět ze současnosti odvádí i do minulosti, tady ale celou docela dobřě budovanou atmosféru drtí docela špatně napsaný konec filmu. I tak se ale nejedná o špatný film.

Pokud bychom se trochu vrátili do reality tak francouzský film Síla odvahy je věnován ženskému odboji a je tu celkem 5 žen které se pokouší zachránit britského geologa a zabít německého důstojníka. Ovšem, tady se nejedná o žádnou selanku, film je natočen podle skutečných událostí a tak nějak je trochu v jistých ohledech hustčí. Prvně všech pět hrdinek nejsou špionky dobrovolně, spíš se jedná o skupinku sestavených žen spolu s jednou která je vede. Přes extrémní nebezpečí si ale všechny vedly skvěle…v hlavní roli vyniká Sophioe Marceau. Nejedná se o špatný film, je tam napětí, je tam silný příběh, přesto tomu filmu něco ještě chybělo.

Co jedné sérii chybí, v druhé je. Mluvím teď o britském detektivním miniseriálu The Bletchley Circle. Tentokrát tu máme 4 hlavní hrdinky, kolegyně z práce které spolu pracovaly v Bletchley Park, kde se podílely na dešifrování německých tajných kódů. Doba války je ale pryč a píše se rok 1952 a v Londýně řádí sériový vrah, a Susan (A.M.Martin) se rozhodne vraha chytit. Co se mi na seriálu líbilo moc byl počáteční náznak ženského odboje (chcete-li feminismu) v konstrastu s chováním mužů. Susan je ženou v domácnosti ale trochu víc se nudí, díky smlouvě o mlčenlivosti nemá její manžel ani tušení o jakou “mozkovou kapacitu” se u jeho ženy jedná. Považuje ji zkrátka za svou manželku co mu vaří, vychovává děti a podporuje ho. I proto nemá důvěru v její pátrání a když chce Susan oznámit svá podezření policii stejně tak zvrchu se na ní koukají policisté.  Zvlaštní vztahy mají její kamarádky, Lucy je doma týraná násilným manželem a svobodomyslná Millie (?) si můžů užívá jen kdy chce. Zkrátka v téhle sérii platí že co muž to : blb, naivka, hlupák, násilník nebo vrah:)  Musím říct že velkou zásluhu na úsopěchu seriálu má i Anna Maxwell Martin, je to herečka nevšední krásy ale zároveň je velmi sympatická zkrátka taková správná. V minulosti jsem ji viděla v trilogii South Riding, kde mne hned zaujala (narozdíl od slabého konce seriálu).Pokud bych chtěla být rýpavá tak jediné co v seriálu logicky nesedělo byl ten laps od přechytré Susan, která neprohlédla vraha i když to bylo od konce 2 dílu evidentní!:)

B.C se britské ITV povedlo, jediné co bylo špatné byl počet dílů (3). Radostnou zprávou rozhodně je fakt, že se dočkáme i druhé série která by měla mít dle wiki 4 díly.

I druhá série BC byla skvělá, přesto se britský ITV rozhodla nepokračovat v dalších osudech našich hrdinek.

 

Spíš obětí než hrdinkou je drama fotografky Anonymy ve filmu Žena v Berlíně. Je poněkud naivní předpokládat, že když do poválečného Berlína vtrhla sovětská armáda, chovala se k obyvatelům slušně. Film ukazuje to, jak se ženy snaží se své situace vyjít co možná nejlépe, pokud lze tak nazvat něco co se rovná náhodným znásilněním uprostřed dne. Po válce se v Něměcku narodilo několik tisíc nechtěných dětí a pokud to bylo těžké pro ženy, tak se ani člověk nediví (ironie) jak se zachovali něměčtí muži (nechci spoilovat.)

Hodně propagovaný snímek Předčítač  je také z poválečného Berlína. Milostný príběh Hanny a Michaela – Hanna je bývalá dozorkyně v koncentračním táboře a Michael musí ve svém životě volit mezi láskou a nechutí chápat zvěrstva, kterých byla Hanna za války schopná. Upřímně film mne nějak moc nenadchnul, asi stejně jako Zlodějka knih. Oba filmy mají společné (prý) skvělou knižní předlohu, která se asi na plátno nepodařila moc přenést. Pokud bych si měla vybrat mezi těma dvěma filmy, tak by zvítězil Předčítač. Ve Zlodějce knih mi bylo úplně jedno jaká postava umře, nebo neumře,jestli jí chytí při krádeži knihy nebo ne. Zkrátka asi jsem se při sledování věnovala jiným věcem a tak film hodnotím jako nepovedený.

Snímek Colette je věnovaný dvoum uprchlíkům z Osvětimi.  Knihu Utekl jsem z Osvětimi jsem četla proto když jsem si našla, že snímek Colette od Lustiga je částečně inspirovaný tímto příběhem film mne začal zajímat. První věc kterou po shlédnutí musím napsat: měli se na Colette vykašlat a natočit příběh podle skutečných zážitků Vrby. Colette je (stejně jako Vrba) židovka přidělená v Osvětimi do třídícího komanda Kanada. Nějakým zvláštním řízením osudu (?) je Colette v táboře asi největší kočka, protože praktický každý s Colette buďto chce (dejme tomu) anebo s ní doopravdy (fakt?) spí.  Snímek pak vyznívá tak, že Colette chvíli pracuje ale valnou část svého času tráví ať už dobrovolně nebo ne s polovinou lágru v posteli využívajíc k tomuto obě pohlaví. Shrnuto: když už – tak toho esesáka a ne Mádla, který teda byl po několika letech v lágru coby vězeň tlustčí než jeho dozorce (asi proto se Mádl ve filmu méně svlékal, za což mu děkuji:-)

Pozn. Tento článek je založen na seriálech či filmech, které jsem viděla. Neobsahuje tedy zdaleka všechny filmy a není to ani jeho účelem. Článek je otevřený a budu jej doplňovat.



Zanechat komentář