2. Adventuřín

Po nějaké době – od nezrealizované DM adventury – jsem nějaký čas “nastoupila” novinářskou kariéru, o které se rozepisovat nechci – skončila prakticky dříve, než začala. Pochopila jsem ale tenkrát, že dělat něco (cokoliv) čemu se věnuje miliony lidí je pro mne nezajímavé (a taky je samozřejmě o dost těžší se mezi tolika lidmi prosadit:-).

Narazila jsem tehdy někde na těch internetech na človíčka s nickem DanQ. Zdálo se, že nápady jen hýří, přiznal se, že sbírá pc adventury a že by měl nějaký zajímavý nápad. Sešla jsem se s ním (a ještě s jedním jeho kamarádem, jméno ani nick už nevím) a sdělil mi, že by rád založil stránky o adventurách, a protože ví, že není český název pro tyto hry, vymyslel si svůj: Adventuřín. Proti názvu jsem protestovala (marně) a tak si dál mluvil svou:-)

Co bylo ale zajímavější a co mě nadchlo víc než databáze Adventuřín mi zaujal jeho nápad vytvořit svou vlastní adventuru. Tvrdil, že příběh už má – hlavní postavička hry bude dívka Linda, hra se bude jmenovat Pět kouzelných amuletů a bude se jednat o pohádkovou fantasy 2D adventuru. O hře mluvil pěkně a tak jsme si nad pivem slíbili, že zkusíme i  realizaci. Jak – to nám jasné nebylo,  zkrátka NĚJAK – o vývoji her jsme nevěděli nic:-)

Domů jsem přišla nadšená, poučena z rad z hospody sedla jsem si k počítači a pokoušela se vytvořit svou první herní postavičku (Lindu). Po chvíli kreslení (dobře, po více hodinách) mi došlo, že kreslit postavičku fáze po fázi a učit jí tak krokům, hýbání rukou apod (což navrhoval DanQ) by trvalo asi miliony let s nevalným úspěchem. Tady musím poznamenat, že ať je moje grafika teď na jakékoliv úrovni (názory se liší dle kraje, rodu recenzenta a erupcí na slunci) tak tenkrát moje grafické pokusy byly víc než tragické. Jako malá jsem sice vynikala na hodinách výtvarné výchovy (zůstala jsem ale někde u impresionismu a dál jsem se nerozvíjela asi aj díky přestupu na průmyslovku kde na to nebyl čas) a navíc… kreslit myší na počítači je taky o dost jiné.

První pokus o postavičku tedy dopadl katastrofálně. Ale nevzdala jsem to, ani rady “musíš to malovat dle jednotlivých snímků filmu” se mi nějak nepozdávaly a tak pomohl Raist. Navedl mě na vcelku sympatický animační sw podobný Flashi, který umí exportovat animaci snímek po snímku. Ovšem, bylo mi jasné, že jen animace postavičky stačit pro hru nebude. Začla jsem tedy (myší!) malovat svoje první obrázky.

Mezitím jsme s DanemQ řešili po e-mailech scénář. Naše představy o pohádkovém světě se začly postupem (krátkého) času rozcházet. Nebylo to dáno jen jeho (šílenými) názvy postav ve hře (některé jsem ale ponechala), ale i samotným dějem. Zatím co já jsem se dál urputně držela své představy pohádkově-magického světa a před očima měla mluvící vrbu z Kyrandie, skřítky, okřídlené víly a míchání lektvarů, DanQ začal děj přizpůsobovat svým (ala Pán prstenů) představám. Rozešli jsme se přesně v momentě, kdy navrhoval megalomanskou bitvu před hradem černokněžníka, která by čítala 1000 vojáků v plné zbroji. Při představě animace této scény (ačkoliv jsem doposud měla jen velmi povrchní představu co obnáší animace) jsem odepsala, že to v žádném případě takhle dělat nechci! A bylo to. Můj svět lesů, skřítků a dalších roztomilostí zůstal v troskách, přišla jsem o scénáristu a mého doposud jediného spolupracovníka…

Ale ani takhle nemilá událost mne neodradila. Do (teď už své) představy o světě, kde pobíhá Linda jsem se natolik zbláznila,   že jsem dál pokračovala sama, aniž bych věděla co bude dál. Dalo se v tu chvíli dělat jediné – kreslit. Moje první obrázky do hry (stále myší) bohužel už nemám.  Stalo se to,  co se stát mělo a já přišla o data na disku (můj velký nešvar:-), pro hru samotnou tenhle incident byl to nejlepší, co se mohlo stát. Dostala jsem tablet a začla jsem kreslit vše znovu, teď už s maličko většíma zkušenostma s digitální kresbou.

Pro zajímavost: jediný obrázek, který se z těch myšoidních dochoval je obrázek na stěně v hospodě použitý ve hře Pět Kouzelných Amuletů.

Tags:


Zanechat komentář