Mafie

[password-protect]


Přesun naší firmy do budovy Casablanca ukázal se z mnoha důvodů jako nepřílíš šťastný. Když opomenu fakt naprostého nedostatku
parkování (tzn zaparkovat mimo modrou zónu rovná se jít několik ulic pěšky, čímž se doba do kanceláře dramaticky prodlužuje). Ale to nejhorší teprv přišlo – mafie starých babiček ovládající budovu. Zjevně zde zůstaly od doby, kdy v budově byl komunistický StrojImport (nebo StrojExport) a pevně se na svých pozicicích drží využívajíce své moci na nevolníky (tzn soukromé firmy pronajímající si zde kancelářské prostory).

1.) Paní u stolečku s umělou květinou
Vcelku příjemná paní sedící v přízemí u bufetu budovy, jejíž pracovní doba je od 11 hodin do 14 hodin. Funkcí této paní je hlídat, zdali osoby přicházející do bufetu patří do budovy či jsou zvenku, což kontroluje při prvním pohledu na novou tvář, která se pokouší projít do budovy slovy “Vy jste odsud?” Pokud se jí řekne prosté “Ano” znovu si sedne ke stolečku a spokojeně si čte časopis Žena a život (ačkoliv název periodika jsem přesně nezjišťovala, jen odhaduji). Samozřejmě že v její pracovní době je i doba oběda, proto v cca 13:30 odchází do nedalekého bufetu.

2.) Paní sedicí za mříží a paní s poštou
Paní sedící za mříží je paní, která pracuje v suterénu (něco jako Jen) akorát že tahle paní nemá na starosti IT oddělení, ale to, že přes ní nikdo neprojde nikdo nepovolaný (viz odstavec o kartičkové mafii) za ní ve dalších dveřích (kterým blbne zámek a častokrát nejdou otevřít) sedí paní s poštou. Paní s poštou má na starosti výdej a příjem pošty, což je milá (a jedna z posledních featur této budovy). Přestože obě mají pracovní dobu do 15 hodin, v 14:30 už nejsou k dostihnutí (paní s poštou jde na poštu a paní s mříží na to prostě kašle asi:)

3.) Paní v bufetu

Jedná se o milou paní vydávající za úplatu kávu, dorty, chlebíčky a další pochutiny. Vlídnost této paní (která jako jediná zde podle věku nevypadá že je tu už 40 let v zaměstnání) zkazil nový vedoucí bufetu. Mezi větou “Dvě pressa prosím” se vložil a jako fašistický diktátor zahájil řeč rozhazujíc při tom rukama “Tak já se vám představím já jsem Jan Vocásek a od října tu budu novým vedoucím. Prosím vás, cokoliv byste potřebovali mi řekněte, všechno je možné. Nic tu není nemožné, všechno zařídím, jsou tady konferenčí prostory, není problém do nich objednat chlebíčky, ale musíte mi to říct VČAS! A taky prosím vás, tady bude kniha přání a stížností – prosím vás – napište do ní! Pro mne je to strašně důležitý, abych tak nějak věděl, co chcete. Takže když budete chtít třeba sýrovej chlebíček – tak to tam prosim vás napište…” jeho ohromující monolog jsme zkrátili zaplacením již studené kávy a zbaběle utekli. btw Výborný charakter do nějaké (mé) budoucí hry:-))

4.) Kartičková mafie

Plíživě a nenápadně přišlo do vrátnice zlo. Ano budova má vrátnici – v ní v počátku seděl sympatický pán, který když zjistil, že tu jsme noví nájemníci řekl jen: “Já se na vás takhle nějak kouknu a až si na vás zvyknu, tak to bude v pohodě” tento přátelský přístup se bohužel ukázal jen u tohodle pána. Další den se ukázalo ZLO. Zatím pro tuto cca 70tiletou lady nemáme lepšího označení než “Ta zlá baba” (dále ZB) což sice není originální ale plně vysvětluje její podstatu. Podobenku (zcela přesnou) lze nalézt kdekoliv na internetu, například tady. ZB se vyznačuje několika zvláštníma schopnostma:
1.) nosí zcela nemoderní nepadnoucí oděv podobající se kostýmku
2.) při záznamech do svých knih používá pero a pravítko
3.) absolutně nerozumí žádnému druhu humoru
Není v mých silách vyjádřit frustraci z této osoby. Zkusím stručně. Prvně na nás vybafla: “A vy jdete kam?” když jsme řekli, že do práce začala se ptát dál.
Pak mne začala šikanovat tím, že jsme jako jediný z cca 50 firem nedodali seznam lidí zde sídlících v kanceláři. Prvně jsem se bránila tím, že ještě nemáme zavednou telefonní linku. Nezabralo. Podruhé jsem se bránila faktem (taktéž pravdivým – že nejsem sekretářka) když jsme šli kolem ní třetí den zakřičela na mne “A vy jste mi slíbila dodat TEN seznam lidí!!” nevydržela jsem a málem s brekem jsem šla do kanceláře a hned jsem seznam lidí vyrobila a následně jí ho přes sekretářku doručila. Samozřejmě, že nebyl zcela správně (ačkoliv na to nemá žádný formulář, neb nevlastní pc) ale nakonec ho s reptáním přijala. Poté začala šikanovat s tím, že jí musíme odevzdat rezervní klíče od kanceláře. Také jsme nějak dodali.
Jednou jsem se rozhodla s paní navázat přátelštější vztah pomocí vtipu (ráda to tak dělám) a při zápisu do knihy návštěv (musí se uvést jméno, důvod návštěvy, od kdy do kdy, podpis) a viděla jsem, že někdo do důvodu návštěvy uvedl “výtah” tak říkám “Jéé to někdo jede do výtahu” ZB mi vytrhla sešit z ruky se slovy “Ukažte!” a naprosto vážně mi přes silné brýle oznámila “Ale to je v pořádku, to je firma OTIS, která jezdí spravovat výtahy, mají to správně zapsané” pochopila jsem, že tudy cesta také nevede.
Co je ale naprosto nejhorší a pro mne naprosto NEPOCHOPITELNÉ je systém vstupních kartiček. Ukázalo se totiž, že pouhý seznam osob založený v papírové podobě u ZB nestačí ke vstupu do budovy (kde si pronajímá firma kancelář za ne pravda malý peníz) objevilo se totiž další, o dost větší zlo  se zhmotnilo v podobě správkyně budovy (dále SB). Tato paní TVRDĚ vyžaduje po každém kdo v budově sedí kartičku s originální (!!) fotkou, kterou pak nalepí na prastarý papír (slovo Strojimport je zde přelepeno ručně na Casablanca) k tomu připojí červeným razítkem číslo a předá osobě. Narazila jsem na fakt, že nemám volnou fotografii určenou ke kartičce – která neslouží naprosto k ničemu – vlastně ano jediné k čemu kartička slouží je k faktu, že se pak člověk nemusí zapisovat do knihy z ZB. Nikde není žádný turniket nebo vstup, který by kartička mohla otevřít (taky jak, když je to kus hadru papíru!!) a kartičku NIKDO u vstupu neukazuje, přesto tato mafie (ZB a SB) tvrdě kartičku vyžadují. Dokládá to i ztrouchnivělá cedule na recepci “Zaměstnanecné karty předkládejte bez vyžádání” která zde zjevně slouží už několik desetiletí.

Dneska jsem ZB s knihou vypekli, byla asi na toaletě, včera jsme zas proklouzli bufetem (tedy kolem paní u stolečku s umělou květinou) avšak SB si na nás dnes přesto posvítila! Dnes totiž pro ty šťastné, kteří našli doma 20 let starou fotografii vyrobila SB kartičky. Protože ale viděla, že nejsou všechny (nemám prostě tu fotku!!) nelenila a šla za ZB a ptala se jí, zdali se tedy zapisuji do knihy. Lehce si ověřila, že nikoliv…Bojím se…myslím, že tohle je můj poslední zápis, vím že si mne najdou…pomoc!

[/sd]

[/password-protect]



Zanechat komentář